Natáčení pořadu ČT - Devatero řemesel

Jednatel společnosti p. Matějka se zúčastnil natáčení pořadu Devatero řemesel České televize jako porotce. Záznam celého pořadu naleznete zde: http://www.ceskatelevize.cz/devatero-remesel/maliri.

Přepis rozhovoru

Adolf Matějka malíř a natěrač, brněnský patriot. Od malička si rád kreslil, v pubertě maloval beatové plakáty a trička pro kamarády. Nedostal se na ŠUŘku, tak šel do učení na malíře pokojů.

V prvních letech bral řemeslo jen jako zdroj k přežití, později ho řemeslo chytlo a stalo se jeho velkým koníčkem. V roce 1992 začal podnikat v oboru a časem zaměstnával jiné malíře. Ammbo, s.r.o. dnes nabízí malířské služby v duchu firemního hesla „kvalita – dovednost – čistota – spolehlivost“.

Proč se živíte rukama?

Je to dobrý pocit když tvoříte něco, co si můžete ohmatat a malbou můžete zhmotnit představu o krásném interiéru. Ten pocit, když odcházíte od dobře odvedeného hotového díla a spokojeného zákazníka, to stojí za trochu námahy. Prodávám to, co jsem se naučil.

Nelákalo vás někdy být „bílým límečkem“?

V 90. letech mně jeden zedník vykládal, jak bude manažer, že si koupil velmi drahý kurz. Ptal jsem se ho, co vlastně bude potom dělat, odvětil mi: „No budu manažer, budu chodit v saku s kufrem a tak."

Jsem malíř, který dává práci dalším deseti chlapíkům, kteří jsou nadprůměrně dobří řemeslníci. Umím se o nás postarat, pro někoho málo, pro mě úkol na 10 - 12 hodin denně. Ten čas většinou trávím jako zásobovač - nákupčí, šofér, účetní, prodejce, personalista a fakturant. Někdy taky musím chodit v saku s kufrem dělat "a tak“, ale není to tak sladké a krásné, jak si tehdy ten zedník představoval. Všechno, co dělám, je pořád o malování, o věcech kolem. Bílý límeček je mýtus při pohledu z venku.

Co vás na řemeslu nejvíce těší?

Na malování mě asi nejvíc baví možnost kombinovat barvy, techniky, materiály, tedy pokud to máte od zákazníka schváleno. Není to na každé zakázce, nemá to být bezúčelné, ale svůj prostor k uplatnění umu si malíř vždycky najde, tedy pokud chce. Svět se však mění a prostor na kreativitu je stále častěji v rukou designérů a malíř jen vykoná něčí představy. Také mě na našem řemesle baví ta stálá změna, dostanete se do prostor, kam běžný občan nikdy nevstoupí, poznáte lidi na různých postech s různým zaměstnáním, nejste návštěvník, ale jen se ohřejete a už zase mizíte jinam. Máme své známé v krematoriu, v hotelu, na hradě, v porodnici, v klášteře, v divadle, ve věznici, na radnici i v blázinci… Všude jsem maloval, třeba i šatny hrobníků na hřbitově. Všude byli lidičky jak z Hrabalových knížek.

Každá práce má své klady a zápory… Jaká negativa nese vaše řemeslo?

Ve všem se dá najít něco, co vadí. Práce je vždy námaha, ale záleží na úhlu pohledu. Naše řemeslo není jen práce sama, ale i denní styk se zákazníkem. Osobně mám kopřivku z klientů, kteří se dovolávají slevy ze smluvené ceny, a to při 100% odvedené práci. Takové se snažím rychle vyvést z omylu a odkážu je na firmy, které takové slevy poskytují. Nedovedu si představit, že bych přišel na benzínku a dohadoval se o ceně. Díky Bohu máme takové zákazníky jen zřídka. Většina našich privátních klientů jsou sice nároční, ale uznalí lidé. Psychologie, ta by měla být v osnovách na SOU.

Pro jaké příležitosti (či zajímavou osobu, firmu, akci apod.) jste pracoval?

Příležitosti, osoby… to je choulostivá věc. Naše pole pracovního působení je Brno a cca 60km kruh kolem. Máme spoustu realizací, některé nám nebylo dovoleno nafotit z důvodu bezpečí klienta. Jindy ani nevíme, kdo je klient, a konzultace vede třeba architekt. Někdy zas je sice realizace za mnoho peněz, ale jde o technickou věc oku estéta nic neříkající. Občas zprostředkovaně pracujeme pro poslance, generální manažery, milionáře, herce, mafiány; také jsme pracovali pro cizince, v jehož domě bylo víc cenných pláten než v depozitáři Moravské galerie. Několikrát jsem si u těch obrázků říkal - to je přece ten a toto ten, to znám z knížek, ale to není pro naši práci podstatné. Jména ani lokality nenapíši, ale můžete se mrknout na naše stránky, je tam pár anonymních fotek povedených interiérů.

Rektor, gynekolog, bankéř, architekti, manažeři, důchodci – to je polovina našich zakázek, druhou půlku tvoří brněnské stavební firmy a stavitelé. Všem nabízíme vysokou kvalitu za přiměřené ceny. Jsou ještě i jiné akce za charitativní ceny nebo jiná pomoc, ale to jsou věci ryze soukromé, pomáháme pro věc samotnou.

Přece jen jedno jméno můžu. Na Farmě Bolka Polívky se přistavuje nové křídlo hotelu se vstupní halou a věží. K realizaci maleb jsme byli přizváni právě my, bude to hodně barevně pestré, zajímavé. Žádná bílá mžimora. Budou hezké fotky.

Bylo vám někdy líto vámi vyrobenou věc prodat a raději jste si jí nechal?

Jednou mně bylo líto prodat vlastnoručně vyrobený kufr na činely – to už je pravěk.

V práci s radostí prodám vše, co vyrobíme, za prvé domů si stěnu neodnesu, za druhé máme na výplaty a na sociálku (na dávky pro nezaměstnané). Jsme smířeni s tím, že většinu svých „děl“ už nikdy neuvidíme. Někdy je nám líto přemalovat opravdový skvost. Loni jsme krášlili interiér ve vile, kde stěny v jedné místnosti zdobila barevná malba s vyškrabáváním do měkkého podkladu, technika podobná renesančnímu sgrafiti z fasád zámků. V interiéru jsem to viděl poprvé. Udolal jsem domácí, až svolili k zachování jedné stěny s původní úpravou, podmínkou bylo zrestaurovat. V interiéru secesní vily, motiv květin, zajímavá práce v teple - paráda. Druhý den přišli elektrikáři a všechno rozmlátili a poplácali sádrou, napříč stěnou, zřejmě se učili od Mr. Beana. Chtělo se mi plakat. Stěny ve výsledku byly zelené podle přání paní, přesně stejné jako dodaný vzorek – barevná manželova košile.

Když se díváte na konkurenci, čeho si všimnete jako první?

Tak na akci si všímám pracovního nasazení, oblečeni – čisté firemní montérky jsou u nás samozřejmost; vystupování, značky nářadí a pokud můžu, obhlédnu jejich již hotové dílo. Někdy je to zoufalé. Jindy vidím věci, které dělají jinak než my a přesto dobře. Stejně tak vypoví o firmě vybavení kanceláře nebo pořádek na dílně.

V začátcích podnikání jsem obcházel svoje kamarády a koukal jim pod prsty, s organizací práce pro více lidí jsem neměl žádné zkušenosti. Většinou se pochlubili a pomohli mně. Dnes oplácím dalším stejně, kdo z kolegů má zájem, tomu poradím, pokud vím. Nemám rád tajemné „mistry světa“. Máme si pomáhat, jedině schopná konkurence nás může posunout dál a motivuje nás dělat věci lépe.

Máte komu svůj um a získané dovednosti předat?

Stále předávám něco z toho, co jsem se nově dověděl, svým lidem. Ve vztahu k „předání otěží“, tak si myslím, že tu jeden takový chlápík je. Pokud projde úspěšně testem dospělosti, máme vyhráno oba. Rozhodně však ve firmě nechystám místo s funkcí „syn“. Pokud vedete dělníky, musíte mít odborné vědomosti nejméně na stejné úrovni jak oni. Baťa také musel umět ušít boty.

Pokud není nástupce – pokračovatel, ztrácí budování firmy smysl a je to jen průměrně výdělečná činnost, tak to cítím.

Kolik času věnujete práci a zbývá čas na koníčky?

Práci věnuji hodně času a je i mým koníčkem. K tomu bych přidal bigbít a moje nejmenší děti, roční klouček je fakt komik.

Jak relaxujete?

Relax – spánek o víkendu o hodinu déle (do 7.00 hod), občas živý bigbít a méně častěji než decibely, sekání trávy. Upřímně, prvních pár metrů dělám s velkou nelibostí, ale nakonec s uspokojením přehlížím pokosenou louku. A rád si přečtu dobrou knížku, i když mi na tohle zbývá stále méně času.

Zdroj: http://www.ceskatelevize.cz/porady/devatero-remesel/jitka-zelenkova-malirkou-pokoju/